Kolébkou reflexní terapie je patrně Čína, Vietnam i Indie, dokonce se tvrdí, že reflexní terapie byla předchůdcem akupresury. První zmínky jsou v díle známého Žlutého císaře ze třetího tisíciletí př.n.l., tehdy se nazývala „metodou pozorování nohou“, což dokazuje společné kořeny s akupresurou. Některé nástěnné malby z let 2.330 př.n.l. svědčí o jejím používání i ve starém Egyptě. Do Evropy se dostala např. po návratu cestovatele Marca Pola a první zmínky o jejím užití na našem kontinentu jsou z let kolem roku 1580. Novodobým objevitelem reflexní terapie je označován Američan William Fitzgerald (1872-1942). Mezi naše soudobé významné reflexology pak patří Jiří Janča a jeho žák Július Pataky, kteří vydali i kvalitní knižní publikace.

Reflexní terapie je metoda využívající reflexní body a reflexní plošky převážně na chodidlech na které se působí tlakem. Tyto reflexní plošky mají přímou souvislost s jednotlivými tělesnými orgány.
Takovým to působením lze diagnostikovat i ty nejskrytější příčiny nemocí, které jsou ukryté v lidském těle, a zároveň správnou stimulací možno napomoci dostat tělo do původní přirozené harmonie. Teoretickými znalostmi a praktickými zkušenostmi touto oblíbenou a relativně jednoduchou metodou lze dosáhnout velmi účinné a mnohdy i rychlé pomoci.