Většina z nás, když se řekne slovo psychologie či psychoterapie, si představí „blázna“ či „cvokaře“, kterému je lépe se vyhnout, protože kdo by jej v případě potřeby navštívil, ten by mohl v očích druhých sám vypadat jako blázen. Je však opravdu nemoc lidské duše něco, za co se máme stydět před druhými? Je zákonité, že každý, kdo má psychické problémy, by měl být nazýván bláznem a měl by být vyřazen ze společnosti?

Ne, každý se někdy může dostat do nelehké životní situace a má právo ji vlastními silami nezvládnout. Při zlomené ruce nemáme problémy vyhledat odbornou pomoc. Proč tedy nevyhledat psychoterapii? Je to léčba, která stejně jako sádra na zlomeninu, pomáhá léčit zlomenou duši. Je důležité překonat zastaralé předsudky a přestat se bát toho, co si kdo řekne. Každý totiž může jednou onemocnět a bude na to mít stejné právo, jako každý jiný. Jako vy nebo já.
Psychoterapeutem se stává člověk, který nejprve absolvuje některý z vysokoškolských humanitních oborů (nejčastěji to bývá psychologie, pedagogika, sociologie, teologie, ale i medicína), následně projde sebezkušenostním výcvikem některé z psychoterapeutických škol (nejčastěji hlubinné, behaviorální či humanisticky orientované směry) v trvání několika let, dále supervizí (tj. pracuje pod vedením staršího a zkušeného odborníka po dobu až jednoho roku) a dalším vzděláváním. Dotyčný trvale pracuje na rozvoji své osobnosti, protože ta je jeho bazálním pracovním nástrojem. Je to člověk osobnostně zralý, morálně odpovědný, dodržující etické principy. Dobrý psychoterapeut obvykle své vzdělávání nikdy nekončí. Základním nástrojem práce psychoterapeuta je rozhovor, ve kterém se svým klientem rozebírá jeho problémy a společně přicházejí na jejich původ a řešení.

Důležité je uvědomit si, že psychoterapeut nemá na léčení kouzelnou hůlku. Pomůže Vám, jak nejlépe to umí v rámci své odbornosti, ale zbytek – je už na vás ...

• problémy v partnerském soužití
• konflikty s členy rodiny
• obtíže s prosazováním vlastních zájmů a potřeb
• pocit nedostatečného naplňování vlastních schopností
• nespokojenost se sebou
• nedostatek uspokojení v pracovním životě
• sexuální problémy
• nízká sebeúcta nebo nedostatek sebedůvěry
• truchlení nad ztrátami jakými jsou smrt někoho blízkého, potrat, neplodnost, odloučení nebo rozvod
• psychosomatické symptomy
• úzkosti, fobie
• deprese
• vyrovnávání se s životními přechody: narození dítěte, krize středního věku
• závislost na drogách, alkoholu, aj.
• poruchy příjmu potravy
• vzpomínky na rané traumatické události
• neuspokojivé vztahy
• nadměrná sebekritičnost
• problémy s vlastní identitou